Tereza Kubová

Tereza Kubová

Moje královna. Tak jsem ji nazval hned na startu a už to tak zůstane. Nejšikovnější, nejzodpovědnější, nejhodnější, nejcitlivější, nejvíc chápající a milující omrvinka, která mi mohla vstoupit do života. Moc si vážím její odvahy a vervy, se kterou do toho šla, i když třeba úplně nevěděla, co všechno dalšího v balíčku se mnou „vyhrála“. Její přítomnost, pohodlí domova, kulinářské výtvory a vyzařující láska jsou k nezaplacení. Díky ní jsem si dokázal zorganizovat život, ujasnit si priority a uvědomit si, že člověk nemusí být na všechno sám a že může existovat i někdo, o koho se opřít. Ať už se jedná o její náruč, která mi vždy dokáže vyhnat z hlavy veškeré problémy a chaos, nebo o její smysl pro organizaci, humor a korigování mých nálad a nápadů malého kluka, který ve mně dřímá – neustále mě překvapuje. Jsem moc pyšný na to, co všechno v životě již dokázala a určitě ještě dokáže. Těším se na nekonečno dalších společných chvil, dobrodružství či smíchu, jelikož doteď to byl fičák a nemůžu se dočkat, co bude dál!

- David

David Aron

David Aron

Najít parťáka, se kterým se nikdy nenudíte, je výhra. Najít ale někoho, kdo vás neustále pošťuchuje a zároveň vás hýčká jako princeznu, to je teprve něco! A to je přesně můj Daviďák <3 Je moje největší opora. Zachrání mě odvozem z dlouhého dne v práci, po návratu z cest mě doma čeká kytička a ty nejlepší krevetové špagety, a ještě zvládne složit prádlo, aby to nezůstalo jen na mně. Každý den mi malými gesty dokazuje, že jsem si vybrala správně. Jsem na něj moc pyšná – za všechno, co dělá a jak by se pro ostatní rozkrájel. Umí být neuvěřitelně citlivý a ochranářský, dává mi jistotu, že ať se stane cokoliv, vždy tu pro mě a pro naši rodinu bude, připraven za ni bojovat. Zároveň vím, že spolu zvládneme cokoliv a že toho nebude málo! Ano, občas mě umí pozlobit, ale bez toho by to v životě byla nuda. A na závěr, jak by řekl David: Takhle moc jsem ještě nikoho nemilískovala!

- Tereza

Společný příběh

Jak se Terezka a David (ne)hledali, až se našli

  • Seznámení

    Na vysoké škole

    Příběh se začal psát na vysoké škole, kde jsme se poprvé potkali. Žádná blesková láska na první pohled to ale nebyla – oba jsme kolem sebe kroužili tak dlouho, až už to vypadalo na přátelství na doživotí a solidní friendzone. Pak ale zasáhl osud. David mě totiž jednoho dne našel v situaci, kdy jsem připomínala opuštěné štěňátko. Rozhodl se pro záchrannou misi, štěňátko si „adoptoval“ a od té chvíle už jsme zkrátka patřili k sobě.

  • Společné začátky

    Hory a Morava

    Začátek vztahu byl pro nás oba tak trochu boj o přežití. Já jsem byla jako první vržena do divočiny na horách s Davidovými kamarády, kde jsem musela dokázat, že přežiju jejich tempo a horské podmínky. Hned vzápětí čekal ultimátní test odvahy Davida, kterého pro změnu čekala první návštěva u rodičů na Moravě – a to hned na vesnickém hasičském plese, kde musel David místním šohajům ukázat, komu teď patří místní klenot.

  • První a určitě ne poslední zkoušky života

    Diplomky, stěhování a dobrodružství

    Skutečná zkouška ale přišla ve chvíli, kdy jsme se rozhodli spojit dokončování diplomek se stěhováním do našeho prvního společného bytu. Když jsme se nepřizabili tenkrát, tak už nikdy. Následovalo krásné období plné společných „poprvé“, které byly občas výzvou – od první vody jako pár, kde jsme otestovali, jestli umíme pádlovat stejným směrem i přes velké peřeje, první „krátkou“ túru v Itálii, kde jsme nakonec lezli skoro ferattu, Terezky první jízda na snowboardu, která skončila jen nalomeným zápěstím, pořízení společného auta, které se nakonec stalo nedílnou součástí rodiny, první společný tábor, kde se Terezka osvědčila jako vedoucí v záskoku… Splnili jsme si také svůj velký sen, sbalili batohy a vyrazili na téměř tři týdny do Thajska, kde jsme v džungli, kličkující mezi kapkami deště, u stánků s pálivým jídlem, kde někteří i plakali, a na útěku před opicemi (utíkala jsem jen já), zažili to největší dobrodružství.

  • Začátek nové kapitoly

    17. ledna 2026

    Po návratu domů nás čekaly první společné Vánoce v Jesenici a hned na druhé výročí si David připravil svůj mistrovský plán. Dostala jsem do ruky záhadnou mapku a čekala mě série indicií schovaných v básničkách. Tato dobrodružná honba za pokladem mě dovedla až do pražské Grébovky, kam jsme chodili na naše první procházky. A právě tam, 17. ledna 2026, přesně ve chvíli, kdy se před námi rozsvěcovala večerní Praha, jsem svůj poklad opravdu našla. David vytáhl krabičku s prstýnkem, kterou celý den bedlivě střežil, a požádal mě o ruku. A já, ještě pořád celá vedle, řekla své: „JO! Teda ANO!“. Začala se tak psát nová společná kapitola, která nás všechny vede až k našemu svatebnímu dni.

  • Velkolepé finále

    15. května 2027

    Tak si pište datum do kalendáře, protože u tohohle finále prostě musíte být s námi. Slibujeme, že hasičský ples to nebude, ale nudit se rozhodně nebudete!